Užhorod - Lvov - Kyjev

neděle, srpna 14, 2016

Užhorod

Jako vždy dělám vše na poslední chvíli. Začínám balit. Znám se, dělám vše možné jenom nebalím. V noci mě čeká odjezd autobusem na Ukrajinu, tak snad mám všechno. Cestu autobusem se mi daří docela prospat a tak mi to uteče rychle. Odpoledne přijíždíme do Užhorodu. V Užhorodu už jsem byla loni, takže jenom tak zevluju a  procházím se městem po nábřeží řeky Už, přes divadelní náměstí, od univerzity až k hradu a skanzenu. Odtud jdu na ulici Ivana Olbrachta, kde jsou dosud k vidění české stopy. Z pod obité omítky vystupuje starý reklamní nápis, který v češtině hlásá: „Pražská šunka, limo, pivo, čerstvé čajové máslo, káva.“ Pod ním je vše zopakováno v maďarštině. Hned vedle je muzeum a kavárna, která je plná českých vývěsních tabulí z doby 1. světové války. Na chvilku si sednu na lavičku, kde mám pěkný výhled na lipovou alej, která lemuje nábřeží po obou stranách. Její vzrůst by mohl odpovídat dvacátým letům minulého století a zanechaly tak někdejší československou stopu. Teď už mě čeká jenom přejezd do hotelu na večeři a ráno odjezd do Lvova.

Lvov 



Do Lvova přijíždím něco málo po poledni a do večera mám čas na prohlídku. Lvov je největším městem západní Ukrajiny, leží zhruba 60 km od hranic s Polskem v kopcovitém terénu. V současné době je to jedním z nejdůležitějších kulturních center celé Ukrajiny. Město bylo založeno ve 13. století, stovky let bylo součástí Polska a poté Rakouska-Uherska, což vtisklo městu krásný středoevropský ráz, díky kterému je dnes Lvov zapsán do seznamu památek UNESCO.

O Lvovu se někdy píše jako o nejelegantnějším městě Ukrajiny. Při procházce historickým centrem a obdivováním památek se člověk rád ponoří do osmnáctého a devatenáctého století. Moje prohlídka začíná v kostelu sv. Ondřeje. Další zastávka je v jedné z nejzdobnějších kaplí, v Boimovské kapli. Hned vedle se nachází latinská katedrála Nanebevzetí. Na zdi katedrály byla zavěšena koule z kanónu, která připomíná výjimečnou událost ze 17. století. V tomto období sužovaly Lvov těžké časy, boje Poláků, Kozáků, Tatarů a epidemie. Ke všem problémům přibyla turecká armáda se svými kozáckými spojenci. Při jednom z útoků koule z kanónu prolétla městskou hradbou a oknem vletěla do katolické katedrály, která spadla přímo na oltář, ale nevybuchla. Tato událost byla samozřejmě považována za zázrak a od té doby zdobí katedrálu dělová koule.

Nedaleko této katedrály je nejhezčí místo a to hlavní historické náměstí Rynok, na kterém se nachází Radnice (Ratusha) z jejíž věže je velice pěkný výhled na celé město. Na tomto náměstí se nachází i velké množství paláců a muzeí, např. muzeum zbraní, skla nebo čokolády.

K atrakcím Lvova patří i trhy a to nejen potravinové. Skutečnou zdejší pozoruhodností je stálý trh se starými knihami. Najdeme ho pod širým nebem na náměstí Ivana Fedorova přímo pod nohama monumentálního bronzového pomníku zakladatele knihtisku v Rusku a na Ukrajině. Pomník knihtiskaře pocházející ze 70. let údajně kvůli příliš krátkému termínu dokončení zakázky vznikl lehkým přepracováním standardizované postavy sovětského vojáka osvoboditele. Na trhu se scházejí prodejci s nevyčerpatelnou zásobou starých a ještě starších knih. Před knihami rozloženými na pultech nebo jen tak na zemi a ubruse se hodně diskutuje. Spěch tady nemá místo. Stačí knihy prolistovat a při troše snahy objevíte knihy v ruštině, němčině, češtině, ale i jiných jazycích.

Lvov je náboženským střediskem, sídlí zde několik křesťanských církví. Téměř polovina věřících obyvatel se hlásí k řeckokatolické církvi, druhou nejpočetnější skupinou jsou příslušníci pravoslavného kyjevského patriarchátu. V centru města najdeme v podstatě jeden kostel vedle druhého. Po chvíli už jednotlivé kostely přestávám vnímat. Je jich tolik, že ztrácím přehled, který jsem právě navštívila. Projdu tedy pár uliček až na náměstí Svobody, kolem státní opery a k pomníku nejznámějšího ukrajinského básníka Tarase Ševčenka.

V centru města se nechávám okouzlit kavárničkou s venkovní zahrádkou, kde zůstáváme na oběd. Kavárna je velice příjemná, tvořená starým nábytkem, kde ani jeden kus není stejný, přesto kavárna působí jednotným dojmem. Po obědě se vydávám na prohlídku zbylé části města, toulám se různými uličkami mimo turistické centrum a objevuju různá zákoutí města. Na závěr prohlídky zůstávám v jedné menší hospůdce, kde si dávám místní pivo, o kterém se říká, že je jedno z nejlepších. Místní lidé jsou velice příjemní a neváhají se semnou dát do řeči. Polštinu umí skoro každý a není problém s nimi prohodit pár slov. Večer už mě čeká jenom přejezd autobusem do Kyjeva.

Kyjev

Ráno přijíždím do Kyjeva a první zastávka je Kyjevskopečerská lávra. Lávra je označení pro vysoce postavený mužský klášter, pečery znamená jeskyně. Dostávám improvizovaný plánek a vydávám se na prohlídku. Orientace není jednoduchá a tak se z prohlídky stává spíše bojová akce. Do pravoslavného kláštera vás pustí jenom řádné oblečené, muži musí mít dlouhé kalhoty a ženy dlouhou sukni a šátek na hlavě. U vstupu jsem si musela půjčit dlouhou zástěru a koupit svíčku, kterou jsem si v chodbách svítila. Klášter stojí na podzemních jeskyních, je největší dominantou a orientačním bodem celého Kyjeva. Podzemní labyrinty se staly pohřebním místem pro mnichy přes více než sedm století. V prosklených rakvích jsou mumifikovaní mniši, kterým občas kouká z mumie seschlá ruka. Místní lidé se u rakví zbožně křižují a líbají skleněné rakve.

Kyjevskopečerská Lávra je unikátním objektem historického a kulturního dědictví celého lidstva. Velkolepá architektura, mozaiky a fresky, které udivují svou krásou a jemností nástěnné malby a ikony starých mistrů jsou potěchou pro oči a podněcují představivost. Pozornost bezesporu přitahují historické artefakty a umělecké předměty, které máte možnost vidět v muzeích a výstavních sálech.

Dalším cílem mé cesty je po pauze na oběd muzeum Velké vlastenecké války a Matka Vlasti. Pomník Matky vlasti je považován za perlu socialistického realismu. Tvoří jej obří, 102 metrů vysoká socha ženské válečnice se štítem a mečem. V podstavci se nachází typické potemnělé a pochmurné ukrajinské muzeum, jehož ponurost je ještě umocněna obrovským množstvím místností téměř bez návštěvníků. Všechny popisky jsou bohužel azbukou. Člověk má ale v tomto muzeum možnost pochopit, jak moc Ukrajina za 2. světové války trpěla. Kromě bezprostředních fotek oběšenců a dalších obětí války mezi exponáty nechybí šibenice nebo bič, kterým nacisté trestali místní obyvatelstvo. Pod otevřeným nebem na ploše je vystaveno velké množství vojenské techniky a je zde možné navštívit expozici války v Afghánistánu.

You Might Also Like

0 komentářů

Používá technologii služby Blogger.

Instagram